Listopad 2008

cenka za bleskowku 2

29. listopadu 2008 v 18:15 | ElíGil (autorka blogu)
Ták mám další diplomek od marketky za anglickou bleskovku z Benem =O Mojím miláčkem =)


cenka za bleskowku

26. listopadu 2008 v 17:45
Diplomek od cinemabizarrka

My Heart Will Go On

26. listopadu 2008 v 14:05 | ElíGil (autorka blogu)
Every night in my dreams
I see you, I feel you,
That is how I know you go on

Far across the distance
And spaces between us
You have come to show you go on

Near, far, wherever you are
I believe that the heart does go on
Once more you open the door
And you're here in my heart
And my heart will go on and on

Love can touch us one time
And last for a lifetime
And never let go till we're one

Love was when I loved you
One true time I hold to
In my life we'll always go on

Near, far, wherever you are
I believe that the heart does go on
Once more you open the door
And you're here in my heart
And my heart will go on and on

You're here, there's nothing I fear,
And I know that my heart will go on
We'll stay forever this way
You are safe in my heart
And my heart will go on and on




5.kapitola - Právo na lásku

26. listopadu 2008 v 14:01 | ElíGil (autorka blogu)

Orofin seskočil s koně a s Círadanam běželi k Celebronovi a Galadriel. Cestou to řekli již několika elfům a za chvíli si o tom povídal celý Zlatý Les. Vstoupili do pracovny lorda Celebrona, ale ten tam nebyl.
,,Hledáte něco?'' Trhli sebou a otočili se před nimi stála Galdriel. ,,Celebron šel připravit léčitele a pokoj pro Haldira.'' Oznámila jim s úsměvem.
,,Jak...to víte?'' Ptal se Círadan.
,,Vždyť si o tom povídají všichni a taky mám zrcadlo. Pojďte se mnou, pomůžete mi.'' Galadriel věděla, že Haldir bude potřebovat zkušené léčitele. Neznala přesně rozsah jeho zranění, ale lehce si to mohla domyslet. Musí ho zachránit! Věděla také, že největší šrám zůstane na Haldirově srdci a to bude mnohem horší.....


Haldirovo tělo bylo pokryto ošklivými modřinami, podlitinami, krvavými šrámi i řezanci. Mnoho krvácelo. Na hrudníku byla nejhorší rána. Byla dlouhá dobrých třicet centimetrů. Krev z ní neustále vytékala v pramíncích. Připadal si tak bezmocný. Vyndal obvazy a vodu. Omyl ho a pečlivě obvázal. Obvaz na hrudi se hned nasákl krví. Pohladil ho po vlasech. Byl studený. ,,Ne Haldire, nesmíš se vzdát! Prosím zůstaň tu s námi....'' Po chvíli se i z Haldirem vyhoupl do sedla a pobídl koně. Musí ho zachránit!


Rúmil se vřítil do Loriénu kde mu elfové pomohli s koně. Sundali Haldira, dali ho na nosítka. Rúmil hleděl jako ve snách. Orofin který mezitím přišel mu položil ruku na rameno. Rúmil ho objal a rozplakal se. Orofin ho konejšil, že to bude dobré, ale sám věděl jako málo naděje tu je.
,,Pojďme do Haldirova pokoje, počkáme tam na něj.'' Řekl Orofin a podpíraje svého bratra odešly do Haldirova pokoje. Byl prostorný a útulný. Děkovali v duchu Galadriel, že to tu tak krásně zařídila. Postel stála u okna. Bílé pokrývky byly vyšívané modrou nití. Byly to různé ornamenty. Vše vypadalo tak vznešeně, jako by to byl pokoj nějakého krále. Dlouho jen tak stáli, neschopni slova.Pro ně byl Haldir všechno a nechtěli ho ztratit, ale věděli, že jednou mu budou muset říct pravdu.


Sundali ho z koně a položili na nosítka. Chtěl se bránit, protestovat. Nesnesitelně ho všechno bolelo. Chvíli ho nesli, potom vstoupili do prostorné místností. Položili ho na postel. Potom odešli a přece někdo zůstal. Byla to Galadriel. Nechtěla aby byl někdo svědkem něčeho čeho se obávala. Sundala mu tuniku,kalhoty a boty. Kdyby mohl tak by utekl pryč. Každý dotek mu připomínal ty strašné chvíle. Teď se cítil tak bezmocný.... Otevřel oči. Rozhlédl se, je v Lórienu. Dokázal to, potom své oči upřel na Galadriel. Chtěl něco říci, ale neměl síly. ,,Lež Haldire, jsi v bezpečí. Odpočívej, musíš nabrat nové síly.'' Pokusil se o úsměv a usnul bezesným spánkem. Sundala mu z hrudi obvaz. Rána byla velmi hluboká. Haldirovo, kdysi tak dokonalé, tělo zdobily jizvy a ošklivé rány. Ve tváři měl zapsané veliké utrpení a bolest. Vlasy ztratily svůj dřívější lesk a krásu. ,,Odpusť Haldire, že ti budu muset působit bolest. Je to nutné.'' Zašeptala do ticha. Nejdříve ho umyla do čista a zapletla mu vlasy. Vypadal nádherně. Ránu na hrudníku musela otevřít. Udělala to. Vydezinfikovala ji a přiložila na ni lístky, po té zavázala obvazem. Ostatní rány potřela dezinfekcí a lístky Meritanu. Když ošetřila tato zranění, oblékla mu čisté kalhoty. Všimla si vykloubeného ramene, srovnala ho a zpevnila. Nakonec mu oblékla tuniku a přikryla ho. Pohladila ho po vlasech. ,,Ach Haldire z Lórienu, tvůj život se navždy změnil.'' Zavolala dva ošetřovatele aby Haldira odnesli do jeho pokoje. Potom se vrátila k pletení svetru, možná by mohla udělat jeden i Haldirovi....



Nightwish II.

26. listopadu 2008 v 9:17 | ElíGil (autorka blogu)
Když jsem se probudila, byla kolem mě tma. Byla bezhvězdná noc. Kde to jsem? Rozhodně nejsem ve svém pokoji. Přykrývka byla měkká a nádherně voněla, voněla po lučním kvítí a sladké vodě. A aniž bych věděla proč, cítila jsem, že jsem v bezpečí. Chtěla jsem vstát, ale neudržela jsem se na nohou. Chvíli jsem nerothodně seděla na posteli, Po chvíli jsem se zorientovala ve tmě. Zdálo se mi, že vidím Amrase. Viděsilo mě to a tak jsem raději ulehla a usnula.


Zdálo se mi, že někdo vchází do pokoje a sedá si ke mě. Otevřela jsem oči a šokovaně hleděla na zlatovlasého elfa.
,,Jsem lord Glorfindel.'' Představil se.
,,Těší mě, já jsem Gilraen.''
,,Cítíš se lépe? Měli jsme strach neboť šest dní jsi ležela v mdlobách.'' Šest dní?
,,Cítím se již dobře, děkuji Vám lorde Glorfindeli.'' Lhala jsem. Bylo mi špatně. Ale doposud nezjistili, že jsem byla s Amrasem a takhle to musí zůstat. Zřejmě mi moc nevěřil, ale mlčel.
,,Šaty tvé jsou ve skříni. Nyní budeš mít komnaty zde. Nechám Ti přinést snídani.'' Byl na mě tak milý.
,,Děkuji lorde Glorfindeli.'' Ale proč jsi to udělal? Tobě to přece může být jedno.
,,Abych nezapoměl, když jsem tebe odnášel ze tvých pokojů, spatřil jsem na tvém krku jizvu.'' Odnášel, tak to až se dozví Amras..... Ta jizva na krku! Co říci...?
,,Ach...to je...byla to nehoda...''
,,Dobrá tedy. Zbohem lady Gilraen.'' Lady? Takhle mi nikdo nikdy neřekl. Já jsem měla jiné tituly..... Když odešel opatrně jsem vstala. Ve skříni vyseli nádherné šaty. Které si vzít? Nakonec jsem zvolila temně zelené. Trvalo mi notnou chvíli než jsem je upravila. Rozčesala jsem své vlasy a zapletla jsem je. Dovnitř vešla elfka se snídaní. Poděkovala jsem jí, potom odešla. Tolik jídla, teplé jídlo! Nejdříve jsem snědla pečivo a potom polévku a nakonec i ovoce. Můj žaludek nebyl na takový přepych zvyklý a tak ve chvíli kdy vstoupil Glorfindel jsem již běžela do koupelny. Všechno šlo ven. Opláchla jsem si obličej a vypláchla ústa. Glorfindel seděl v křesle. Jeho zlaté vlasy mu padaly přes ramena až do půli zad. Svalnatá hruď a ty modré oči. Byl velice podobný Amrasovi, ale něco na něm bylo jiné. Chtěla jsem mu věřit.
,,Jsi v pořádku?'' Ve tváři měl ustaraný výraz.
,,Již ano.'' Sklopila jsem oči a znovu jsem lhala. Boleo mě celé tělo. Staré rány se ani nezahojili a již tam byly nové. Pokynul mi hlavou abych se posadila. Potom vstal a došel k poličce na zdi. Přinesl dvě číše a víno. Nalil sobě a mě. Potom mi podal číši. Když ke mě napřahoval ruku přikrčila jsem se.


Ránu jsem čekala. Zabolelo to. Potom mě udeřil znovu. Upadla jsem a z očí se mi drali slzy. ,,Teď brečíš?'" Vysmíval se mi. ,,Chtěla jsi zdrhnout co?!'' Ano udělal jsem to a kdyby nebyla v lese stráž byla bych dávno pryč! Teď si to slítnu. ,,Teď budeš litovat, ty ještě budeš prosit bys to nikdy neudělala. Vyndal s opasku dýku. Přiblížil se ke mě. Rozřízl mi oblečení a to se svezlo k zemi. Potom mě přivázal ke zdi. Vyndal dlouhý bič. Bil mě přes prsa a břicho. Potom přes nohy a ruce. Křičela jsem a prosila. Smál se. Přišel ke mě a když se mě chtěl dotknout pořádně jsem ho kopla, do rozkroku. Zavyl bolestí. Bleskurychle se ke mě vrhl a dýku mi zabořil do krku a rozřízl ho. V tu chvíli jsem si přála zemřít. Potom mi to pečlivě zavázal a skopal mě. Jako psa. A smál se....


,,Děje se něco?'' Zeptal se Glorfindel.
,,Ne.'' Zašeptala jsem. Podal mi číši a prsty se dotkl mé ruky. Potom opět usedl. Bylo mi do pláče. Nejraději bych se k němu vrhla a vše mu řekla, ale jak by se potom na mě mohl podívat? Co je ze mě? Troska, obyčejná děvka. Zasloužím si trpět!



Spřátelení mého blogu

26. listopadu 2008 v 8:23 | ElíGil (autorka blogu)
Chceš spřátelit? Napiš do komentářů pod článkem a já se ti ozvu na tvůj blog Tak už se těším! Pá

about Evanescence (moje NEJ skupina)

25. listopadu 2008 v 23:15 | ElíGil (autorka blogu)
Aktuální složení skupiny je: Amy Lee, John LeCompt, Rocky Gray, Terry Balsamo a Will Boyd. Starší členové: Ben Moody, který ze skupiny odešel kvůli rozporu a nyní se dal na sólovou dráhu a dalším je David Hodges, který se odešel věnovat jinému zaměstnání, křesťanské hudbě.

Bezmála 5 miliónů prodaných nosičů debutového alba Fallen, 22 platinových a 16 zlatých desek, bezpočet nominací na nejrůznějších hudební ceny - včetně tří na European Music Awards a pěti na Grammy Awards! Taková je bilance úspěchů nové americké senzace jménem Evanescence za uplynulý rok 2003. Album Fallen je debutem talentovaného kvartetu hudebníků z arkansaského města Little Rock, vydaným u labelu Wind-up Records. Hned na první poslech zaujme až nadpozemsky lehký vokál zpěvačky Amy Lee, který podkresluje emotivní, výrazově silný rock. "Bezesporu jsme rocková kapela," přesvědčuje o jasném přesvědčení kapely dvacetiletá Amy. "Náš hudební apetit je především epicky dramatická, temná rocková hudba.''
Skupinu společně založila Amy Lee s kytaristou Benem Moodem ve svých raných teenagerských letech. "Byli jsme na takovém letním táboře a já jsem tam jednou zaslechl Amy jak hraje na piáno Meat Loafovu písničku I´ll Do Anything For Love. Tak jsem se k ní se zájmem vydal a ona mi tu písničku hned i zazpívala. Úplně mě to dostalo a přemluvil jsem jí, abychom si spolu založili kapelu," vzpomíná Ben Mood. Od prvního dne to bylo naprosté souznění dvou muzikálních duší. "Máme naprosto stejnou hudební vizi, milujeme stejnou muziku," přesvědčuje Moody. "Takže když se dáme do komponování písniček, navzájem si naše nápady doplňujeme."

Evanescence o sobě poprvé dali vědět v Little Rocku na konci devadesátých let. Jak se ovšem dá očekávat, rocková kapela tohoto ražení to vzhledem k místním hudebním tradicím na americkém Středozápadě neměla nejjednodušší. "Mladí lidé tu většinou poslouchají death metal, starší lidé zase podstatně měkčí muziku," vysvětluje Lee. "Vlastně si nevzpomenu ani na jednu zdejší kapelu, která by ve svém čele měla zpěvačku."
Evanescence začali, ovlivněni širokým spektrem umělců, od Björk, přes Danny Elfmana až k Tori Amos, vydávat svá první EP. Ačkoli zatím nedisponovali reputací vybudovanou živými vystoupeními, rychle si začali budovat velmi dobré renomé.
"Paradoxně jsme s Amy zůstávali skrytí, hodně v ústraní," vzpomíná Moody. "Druhou skladbu, kterou jsme napsali, byl to sedmiminutový gothic rockový hymnus Understanding, začala z nám neznámého důvodu hodně často hrát jedna místní rádiová stanice. Najednou jsme byli po městě populární, jenže nikdo nás vlastně neznal, nikdo netušil, kde by nás mohl najít. A to vše jen kvůli tomu, že jsme si nemohli dovolit odehrát koncert. Byl jsem jen já a Amy, peníze na muzikanty, kteří by s námi mohli hrát naživo, jsme prostě tehdy neměli."

Fallen vzniklo v Los Angeles za odborného dohledu producenta Davea Fortmana (BOYSETSFIRE, Superjoint Ritual) a Evanescence se na něm podařilo udržet rovnováhu mezi křehkou krásou a přirozenou rockovou tvrdostí. Typický pro zvuk celého alba je pilotní singl, baladicky laděná Bring Me To Life, na které pěvecky hostuje Paul McCoy, zpěvák 12 Stones. Tato skladbu hraje také důležitou roli na soundtracku k filmovému hitu Daredevil.
'Bring Me To Life' je o objevování nového, něčeho, co ve vás probudí dosud nepoznané pocity, říká Moody a pokračuje: "Objevíte svět, který je větší a zajímavější, než bublina, ve které jste se dosud pohybovali. Vyzdvihnout si neméně tak jako tento singl zaslouží také další potencionální hity, melodicky chytlavé Tourniquet a Haunted. Ke druhé jmenované písničce Moody říká: "V téhle skladbě jsme to nejvíc ´my´, tady jsme dosáhli přesně toho, jak si myslíme, že bychom měli znít."

Po textové stránce Evanescence postihuje témata od lásky, přes zoufalství až po temnou beznaděj. Ale skupina trvá na tvrzení, že její poselství je výsledně pozitivní: "Chceme, aby naše kapela lidem říkala, že nejsou sami, kdo se musí vyrovnávat s negativními pocity, nebo bolestí, že my všichni si čas od času musíme projít něčím smutným," vzkazuje Amy Lee, autorka drtivé většiny textů skupiny. "To je život, to je lidský úděl. My říkáme, že nikdo v tom není sám, my tím procházíme také."
Živě Evanescence vystupují jako kvartet společně s druhým kytaristou Johnem LeComptem a bubeníkem Rocky Grayem "Právě v kvartetu jsme schopni předvést to, co stvoříme ve studiu na pódiu ve stejné kvalitě a stejně silně. Jsme vděčni za to, kam jsme se dostali. Hudba je dnes plná teenagerských produktů a my jsme rádi, že jsme něco dokázali jen s tím, že jsme skládali o věcech, které nám jdou ze srdce. Nechceme, nepokoušíme se prodávat milióny desek, chceme zůstat upřímní a sví."

Publikum si takhle upřímného postoje cení a album Fallen slaví v USA obrovské úspěchy. Za pouhých šest týdnů obdrželo za prodeje platinovou desku, v Evropě se během jediného, premiérového týdne prodeje prodalo přes jeden milión kusů. Renomovaný magazín Billboard Fallen vyhlásil nejprodávanějším rockovým debutem v historii existence jejich žebříčku. Music & Media zase označila jak album, tak pilotní singl za tzv. salesbreakers evropské singlové i albové hitparády (Fallen za postup během jediného týdne z 98. na 7. místo, Bring Me To Life z 33. na 6. pozici!)

Zatím nejnovějším albem, z listopadu roku 2004 je CD+DVD Anywhere but home, můžete si zde poslechnout songy z alba Fallen na živo, coververzi Thoughtless od skupiny Korn a dosud nevydanou studiovou nahrávku Missing. Taky je zde záznam z koncertu, něco ze zákulisí a dosud všechny vydané videoklipy skupiny Evanescence.

Jak jistě víte, skupinu během amerického turné opustil spoluzakladatel a kytarista Ben Moody, kterého nahradil kytarista skupiny Cold-Terry Balsamo. Ben Moody poté chvíli spolupracoval s Avril Lavigne a poté natočil videoklip s Anastaciou na song Everything Burns, kde si také zazpíval.

Americká formace Evanescence poprvé zazářila na soundtracku k filmu Daredevil. Jejich kariéra raketově rostata. Nejprve si se svým rockovým megahitem Bring Me To Life prorazili cestu k nejvyšším rotacím na rádiích po celém světě (a to mnohdy i do rádií, která dříve rockovou hudbu nehrála), aby to samé posléze zopakovali se všemi třemi svými dalšími singly.

převzaté ze stránek:http://www.lauraplaminek.estranky.cz




Na vybarvení

25. listopadu 2008 v 22:58 | ElíGil (autorka blogu)
A zase znova po roce
máme tady Vánoce
dárečky a cukroví
ke svýčkám si přivoní
a zase jednou po roce
máme tady Vánoce

Taková malinká veršovánka na úvod. Mám pro Vás obrázky na vybarvení, tak snad se vám budou líbit. Během dalšího týdne sem dám další. Tak zatím pá

Klááása co?
A k Vánocům patří taky andělé!
Máte rádi gothic styl? Já sama newím, ale něco mě k němu táhne tak tu je něco gothic.

Sněhová vločka

25. listopadu 2008 v 16:38 | ElíGil (autorka blogu)
Když vločky padají z nebe
připomínají tanec z lásky
každá vločka mi připomíná tebe
vločky sedly si na mé vlásky.
Hladí mne po tváři
jako tenkrát ty mne
tanec vloček stříbrně září
napadlo mě, miluješ mne?
Neslyšíš mé prosby
stříbrné vločky jsou mí přátelé
nechci slyšet tvé hrozby
jak se mám tvářit vesele?
Vločky z nebe
lásko moje,
obklopily srdce moje
jsou to stříbrné vločky z nebe.
Chci být s tebou
jsem více a více bledou
vločky mě vedou
někdy mi do ouška předou.
Připomínají tebe
mé vločky z nebe.
Vzali mě s sebou
stala jsem se vločkou bledou.
Jsem vločka z nebe
a miluji jen tebe!
Tančím tanec lásky
nyní mohu hladit tvé vlásky.







Historie

23. listopadu 2008 v 9:52 | ElíGil (autorka blogu)
Prvopočátky skupiny Within Temptation souvisí s kapelou The Circle. Zde působila dnešní zpěvačka Sharon den Adel spolu se svým přítelem Robbertem Westerholtem. Tito dva poté z kapely odešli a roku 1996 založili skupinu Within Temptation. V kapele The Circle působil i dnešní bubeník a druhý kytarista dnešní sestavy. Po dvou měsících už měla kapela několik nabídek od hudebních vydavatelství, rozhodli se ale pro místní holandský, dnes již zaniklý, label DSFA REC.
Roku 1997 vychází debutové album skupiny s názvem Enter. Je to spíše souhrn prvních demonahrávek kapely. Album je zvukem i pojetím více syrové než novější alba. Způsobeno je to hlavně tím že kytary jsou tvrdší, výraznější a zvuk kláves není tak dominantní. V tomto albu také zpívá spolu se Sharon holandský metalový zpěvák George Oosthoek s jeho death metalovým hlasem. Krátce po vydání alba Enter vystupují WT na obřím festivalu Dynamo Open Air, což bylo dohromady jejich teprve páté vystoupení. Rok poté (1998) vystupují znovu na festivalu Dynamo Open Air, tentokrát ale už na hlavním podiu. Pak vydaly další studiovou nahrávku, minialbum The Dance - zajímavé, že v jedné z písní zpívá i kytarista a přítel Sharon Robert, jeho hluboký, skoro až death metalový hlas se už ale na žádné ze studiových nahrávek neobjevil. Pak si kapela, znavená častým koncertováním dává menší pauzu a Sharon s Robertem dostudovávají vysoké školy. V roce 2000 vydávají průlomové album skupiny Mother Earth. Začíná další vlna koncertů. Vyvrcholením všeho bylo vystoupení na festivalu PinkPop, kde vystupovaly před 100 000 diváky. Velký celosvětový úspěch nastává se singlem Ice Queen, ke kterému byl natočený i videoklip. Velké změny se začaly dít v roce 2003, kdy kapela přechází k labelu GUN/BMG. Firma vydává reedici 3 roky starého alba Mother Earth a WT se začínají stávat silně tlačenou a propagovanou kapelou. Dostavuje se velký celosvětový úspěch a na konci roku 2004 vydává kapela novinku The Silent Force. Zajímavostí je, že byla nahrána spolu s osmdesátičlenným moskevským orchestrem, který se silně podílel i na tvorbě aranží k albu, protože jim kapela dala volnou ruku. Narozdíl od dřívějších skoro death metalových alb (Enter, The Dance) teď vyniká čistá melodie a skvělý Sharonin hlas. V tomto stylu vydává skupina v lednu roku 2007 i svoje zatím

Nightwish I.

22. listopadu 2008 v 16:12 | ElíGil (autorka blogu)
Teprve po delší chvilce jsem otevřela oči. Ležela jsem v měkké posteli. Místnost byla útulná a příjemně působila na pohled. Bylo mi jako ve snu. Pokusila jsem se vstát, ale všechno mě bolelo. Zápěstí a rameno jsem měla ovázané. Ostatní rány mě tolik neboleli. Kde to jsem? Zřejmě stále v Temném Hvozdě. Neměla jsem tušení, ale přála bych si abych byla raději mrtvá než abych to musela zažívat znovu. Amras to přehnal. Ani jsem už jeho bití nevnímala, kvůli čemu to bylo? Když se mě snažil zvednout tak mi vykloubil rameno. Otevřeli se dveře. Trhla jsem sebou, ale nemohla jsem stejně nic dělat.
,,Vstaň.'' Přikázala mi elfka. Ráda bych vstala, ale nešlo to. Přišla ke mě a rázně mě vytáhla na nohy. Z očí se mi drali slzy. Proč mi nedají jednou provždy pokoj! Vyndala nějaké šaty které jsem si měla obléci. ,,Za chvíli pro tebe přijdu, lord Amras s tebou chce hovořit!'' Potom odešla a já zůstala sama. Promluvit, to ne! Už nechci. Musím utéci. Jenže na to jsem neměla sílu. Ustrojila jsem se. Měla jsem co dělat abych zakrila své vyčnívající kosti. Ale copak můžu vapdat normálně při téhle stravě?!
,,Tak pojď!'' Řekla elfka, která mezitím vešla do pokoje. Poslechla jsem jí. Na chodbě se mi zamotala hlava naštěstí jsem se udržela. Lord Amras, věrný Thranduilúv přítel byl velmi přísný. Vešli jsme do jeho pracovny. Služebná odešla a já tam prostě jen stála. Klepala jsem se po celém těle. Pomalu vstal od stolu a přistoupil ke mě. Dal mi takovou facku až jsem upadla.
,,Tak teď si se flákala! No neboj já si to vynahradím a pak pomažeš pracovat jasný?!'' Nic jsem neřekla, bylo mi to jedno. Chytil mě za vlasy. ,,Tak rozumělas?!'' ,,Ano pane.'' Popadl mě za rameno a to nevydrželo. Omdlévala jsem bolestí, ale jemu to bylo jedno. Odtáhl mě ke své posteli kde mi přivázal ruce a strh ze mě šaty. ,,Nechtoho ty děvko!'' Křikl na mě. Něco vzal do ruky. Ohlédla jsem se přes rameno. Bič! Surově mě bil. Začala jsem křičet. Přestal. ,,Copak nám se to nelíbí?'' Ušklíbl se. A znovu mě praštil. Tentokrát do obličeje. ,,Přestaň Amrasi! Ty hajzle!'' Křičela jsem na něj. Chvíli bylo ticho a já poznala, že jsem to přehnala. Sundal si opasek a švihal mě sním přes záda,zadek,břicho a obličej. Svíjela jsem se bolestí. Potom si mě surově vzal. Bolelo to. Z pozadí mi tekla krev. Konečně vyvrcholil. Po chvíli vstal a oblékl se. Na podlaze byla moje krev. Odvázal mě a nechal mě ležet v koutě. Zamkl a odešel. Odplazila jsem se do koupelny kde jsem si opláchla obličej. Uslyšela jsem kroky.
,,Teď budeš zticha mrcho, nebo uvidíš!'' Zavřel ložnici. Přišourala jsem se ke dveřím abych slyšela co se tam bude dít. Nahlédla jsem klíčovou dirkou. Amras se posadil do křesla a do dvou číší nalil víno. Asi má návštěvu.
Ozvalo se zaťukání. Potom se otevřeli dveře a vstoupil elf, přesná kopie Amrase. Asi jeho bratr.
,,Posaď se bratře." Řekl jemně. Takhle se mnou nemluvil.
,,Děkuji ti bratře.'' Odpověděl elf a posadil se naproti němu.
,,Pověz Glorfindeli, jak dlouho se tu zdržíš?''
,,Jak jen budu moci. Máš něco na srdci?'' Zeptal se lord Glorfindel
,,Ano. odjíždím na nějaký čas do Lothlorienu a chtěl bych tě požádat abys tu místo mě spravoval mé panství.''
,,Jistě.''
,,Odjíždím dnes večer, nyní pojďme.'' Zvedli se a odešli. To znamená, že budu mít od Amrase na nějaký čas pokoj. Pokud je, ale jeho bratr jako on.... Přehodila jsem přes sebe šaty a šla do svého pokoje kde jsem se z okna dívala jak Amras odjíždí. Byl tam i Glorfindel. Přistoupila jsem k zrcadlu, ale zamotala se mi hlava. A já padala do černé díry....

Citátky

22. listopadu 2008 v 15:16 | ElíGil (autorka blogu)
Láska je jako oheň, když se o ni nestaráš vyhasne.

Pro život jsme se narodili, pro lásku bychom zemřeli.

Láska má mnoho tváří proto ji nehledej až přijde poznáš to!

Není lásky beze slz. Není lásky bez smíchu.

Nelze určit kdy přijde láska, stejně tak nemůžeme určit její odchod.

Láska přichází potichu, jen pokud budeme naslouchat můžeme ji najít.

Partenerem lásky je naše suše.

Láska je černá a přesto velmi půvabná.

Kdo je ta jež vystupuje z pouště jako sloup dýmu? Láska.

Každý má právo na lásku. Neboť lásce nelze bránit!

Hledej lásku, nenalezneš. Volej ji, nedovoláš se. Přijde sama.



Štěňátko Britík

22. listopadu 2008 v 14:29 | ElíGil (autorka blogu)
Můj pejsek Amigo Brit se narodil 13.11.2006 v Roztokách u Prahy. Mamince Elen Kelly krátkosrsté kolii. Když se narodil vypadal jako malé morčátko Stále papinkal a spal.

Je to můj první pejsek. Mám ho moc ráda. Naučila jsem ho spoustu povelů ;seni, lehi, k noze, ke mě, štěkej, pusť, drž, zůstaň, čekej a hop! Jsem na něj pyšná. Jeho pelíšek je pohodlné křeslo v obýváku. Miluje aportík a nerad se koupe.


Jednou se, ale vše změnilo. Stalo se něco hrozného, změnilo nám to život.....


Klidná večerní procházka ho připravila o oko. Zlá nehoda která z něj udělal mrzáka. Bázlivého psa. Chodíme na léčení, ale nevěřím, že uvidí, že to bude jako dřív.... Držte nám palečky moc díky


Přišel jsi a ranil jsi mě

22. listopadu 2008 v 0:26 | ElíGil (autorka blogu)

Přišel jsi a ranil jsi mě

zabil jsi to málo co jsem měla

co jsem ti udělala?

Přišel jsi a ranil jsi mě

vzal jsi vše co bylo ve mě

udělal jsi hroznou věc

tak prosím poslouchej mě přec

nedívej se na mě!

Nech mě jít

navždy chci od tebe pokoj mít

nechci na tebe myslet, je na čase jít.

Vzpomínky si musím vzít.

Přišel jsi a ranil jsi mě

potom odešel a nestaral se dál

nikdy si se o mě nebál

přišel jsi a ranil jsi mě.

Chci se schovat do náruče tvé

vzal si i srdce mé.

Nemám nic

a ty stále víc.

Bereš mi život

možná to ani nevíš

zcela jsi mi zničil život

jsi krutý a nepromíjíš.

Přišel jsi a ranil jsi mě

a já stale miluji tě!

Život bez tebe je nic

dej mi víc své lásky

neposílej mě pryč

pojď a pohlaď mé vlásky.

Neslyšíš mě

nevidíš mě

opuštíš mě!

Přišel jsi a ranil jsi mě

srdce mě bolí, já se tě nechci bát

a zůstanu tu jen stát

budu trpět pro lásku

chci zůstat u tebe miláčku!

Přišel jsi a ranil jsi mě!




! KOPÍROVAT SE ZDROJEM !


























































Pár fotek ze školy

21. listopadu 2008 v 23:52 | ElíGil (autorka blogu)
Tak, projekt ČaZ (Člověk a Zdraví) tady jsem ta třetí blondýnka u skřínky, cvičíme!


A zase cvičíme. Teda tam nejsem moc vidět no. Ale jako před tím -u skříně


Matematická soutěž, jestli pak víte která jsem já?




Á nakonec jsem tu z Britíkem. Můj pejsánek malinkej.


Doufám, že jste to přežili

4.kapitola - Právo na lásku

21. listopadu 2008 v 23:42 | ElíGil (autorka blogu)

Oba bratři seskočili ze svých koní. Opatrně přišli k postavě a koni ležících na zemi. Slunce osvítilo osvalený krk koně. A na něm se skvělo znamení.
,,To je...." Rúmilovi selhal dech.
,,Aríadan.'' Dopověděl bratr. Sehnuli se ke koni, byl mrtev. Obrátili postavu v roztrhaném plášti na záda. Orofin opatrně odhrnul pramen vlasů který elfovi padal do obličeje. Oba zalaplai po dechu. Nemohli se nadechnout, nemohli promluvit a jen doufali, že to není sen.
,,Haldire.....'' Orofin se zmohl jen na jméno svého bratra.
,,Musíme ho odsud odvézt je zraněný.''
,,Ano, tak pojďme.'' Rúmil zabalil Haldira do svého pláště. Potom ho opřel o svou hruď a vyrazil s ním k Loriénu. Orofin se měl zatím postarat o koně a ostatní elfy kteří na ně budou jistě čekat. Chvíli se ještě díval za odjíždějícími bratry a potom se vrátil k mrtvému koni. Aríadan byl vyhublý. Zřejmě zemřel vyčerpáním. ,Statečný to kůň. Zachránil mi bratra, vrátil mi naději, ale proč musel zemřít?'
,,Co se to tu děje?'' Orofin sebou trhl. Byl to Riel s ostatními. ,,Jste pryč již dlouho.........to je....Aríadan?!'' Vytřeštil koně a bleskurychle seskočil na zem. Elfové kteří jeli za ním jen nevěřícně zírali na to co viděli. Pamatovali si to ušlechtilé a nádherné zvíře, ani by ho nepoznali kdyby si ho tenkrát Haldir neoznačil. Teď z něj byla troska. Mlčky se dali do smutného díla. Mezitím jim Orofin krátce řekl co se stalo. Přivázali Aríadana za zadní nohy a vyhoupli se do sedel. Jen Orophin s Círadanem obrítil koně a hnali je k Lorienu.


Rúmil pobízel svého koně Gerinea do stále rychlejšího cvalu. Bál se, že přijede příliš pozdě. Nechtěl Haldira ztratit. Svíral ho pevně v náručí. Teprve nyní si všiml zakrvavených vlasů a šatů. Dříve krásné a silné vlasy byly v hrozném stavu. Čtyři roky čekal, na to, že se jednou vrátí, ale takhle si to nepředstavoval. Zastržil si vlasy za ucho a všiml si své ruky, byl celá od krve a tak i jeho oblečení. ,Ne krvácí, to ne!' Zastavil koně a sesedl, potom opatrně sundal Haldira. Na zemi rozprostřel svůj plášť a na něj Haldira položil. Koně nechal popásat a vyndal svou koženou brašnu ve které nosil obvazy. Poklekl k bratrovi a sundal z něj cáry bývalé tuniky. To co pod ní spatřil mu vyrazilo dech.



Všichni mají právo na lásku!

16. listopadu 2008 v 23:05 | ElíGil (autorka blogu)
Plout s tebou na loďce snů
plout na moři lásky
nikdy by se nám netvořili vrásky
plavili bychom se nekonečno dnů.
Dopluli bychom na náš ostrov
byl by to náš domov.
Žili by jsme šťastně na našem ostrově
pro lásku by tam bylo místo
vše stvořeno by bylo pro šťastné žití na našem ostrově
tak bych to chtěla, víš to!
Nechci se probudit
z tohoto snu, chci jen věčně snít
nemůžou nás donutit
chci tě u sebe mít!
Prý nehodím se k tobě
už nemohu zůstat déle v tomhle domě.
Chci utéci s tebou z tohoto města pryč
a nespatřit tenhle svět nikdy víc.
Máme přeci právo na lásku a nemají právo nám v ní bránit
nikdy se sem nechci vrátit,
Lásko má milovaná mi máme právo na lásku
pojďme hledat naši loďku.



Básnička pro mou lásku

16. listopadu 2008 v 22:36 | ElíGil (autorka blogu)

Miluji Tě a chci se za Tebe bít
na kraj světa s Tebou jít.
Vše co mám Ti chci dát
vím, že s Tebou se nemusím bát.
Miluji tě oddaně
srdce své Ti chci dát do dlaně.
Chci Tě mít jen pro sebe
jak smutné jsou chvilky bez Tebe.
Svá tajemství Ti chci svěřit
jen Tobě mohu věřit.
Vlasy Tvé na slunci jako zlato září
nic se nepodobá Tvé andělské tváři.
Bez Tebe nikdy nebudu nic
chci Ti dát své lásky ještě víc.
Miluji Tě, dávám Ti vše co mám
a vím, že tvým rtům nikdy neodolám!



U řeky.....

16. listopadu 2008 v 22:34 | ElíGil (autorka blogu)
Štíhlé tělo stromu, zelené listí
z poza něho vystoupila postava
v ruce drží meč, ten ve svitu slunce se blyští.
Hlas loutny se přidává.
Lehkým krokem jde ke mě
vítr si pohrává s jeho vlasy mé srdce poskočilo ve mě
jako kdyby šeptaly stříbrné hlasy.
Hvězda svítí v jeho oku svítila
štíhlým prstem dotkl se mého ramene potom stál ani se nepohnul, jako by byl z kamene
a po chvíli se jeho postava se rozplynula.
Zůstala jsem nehnutě stát
a jen jsem tiše naslouchala
vánek začal znovu vát
možná, že jsem si vše jen nalhávala.
Možná jsem viděla elfa, možná taky ne
mnoho otázek my z toho v hlavě plyne...

3.kapitola - Právo na lásku

16. listopadu 2008 v 22:30 | ElíGil (autorka blogu)

Pomalu začalo svítat. Vycházející slunce osvítilo skupinu šesti elfů na koních. V čele skupiny jel Rúmil, který po Haldirovi převzal povinosti Lothlorienského strážce. Z dálky uslyšeli hukot řeky, to znamená, že jsou již blízko. Mezi elfy panovalo napětí. Nevěděli co je čeká a na co se mají připravit. Rúmil se otočil na Orofina který cválal za ním a naznačil mu pohybem hlavy aby se k němu připojil. Jeho bratr popohnal koně a srovnal s Rúmilem krok.
,,Co se děje bratře?'' Zeptal se Orofin.
,,Co jsi vlastně slyšel?'' Položil mu otázku Rúmil.
,,Ržání koně, to už jsem ti říkal.''
,,Já vím, ale to mohl být náš kůň.'' Odporoval mu bratr.
,,To jistě nemohl. Nejsem hlupák, též mě to napdlo, ale to ržání.....'' Odmlčel se a pohodil hlavou.
,,Co? Pověz přece!'' Naléhal na něj Rúmil.
,,To nebylo obyčejné ržání, bylo v něm něco co nedokážu popsat. Zdálo se mi jako smrtelné a bolestivé. Šel jsem nejdříve do stájí, ale tam koně spali, tak jsem šel na pastvu a nezdálo se mi, že by bylo něco v nepořádku. A no, připomínalo mi to...ehm.............jednoho koně.''
,,A jakého?!'' Nedal se odbýt Rúmil.
,,Aríadana.'' Nastalo tíživé ticho. I elfové za nimi zmlkli. Věděli, že Aríadan byl Haldirův kůň. Všichni měli Haldira rádi. Byl to jejich kapitán. Vždy je dokázal povzbudit, podržet, chránil je a miloval. S jeho ztrátou se dlouho nemohli vyrovnat. Když se vrátili z té strašné bitky se skřety, kde spousty jejich přátel zahynulo a nebo bylo zajato skřety a zjistili, že Haldir se nevrátil vzalo je to. Ztratili něco jim velmi cenného. Přítele kterého milovali a který by za ně položil život. Nevěděli ani kde zemřel neboť jeho mrtvolu nenašli. Byla tu možnost, že byl zajat, ale z tohoto zajetí se nikdo nevrátil. Nevěděli sice co se zajatci skřeti dělají, ale jistě to bylo velké utrpení. Mezitím dojeli ke břehu řeky. Přebrodili se i když to bylo velmi namáhavé, neboť tok byl dravý, ale koně to zvládli. Rozhlédli se, ale nikoho neviděli.
,,Navrhuji abychom se rozdělili.'' Řekl Riel.
,,Dobře.'' Souhlasili ostatní.
,,Já s Orofinem pojedeme podél toku řeky, Ty Rieli pojedš s Círadanem proti toku řeky a vy dva jeďte na sever. Sejdeme se za hodinu.'' Rozhodl Rúmil. Rozdělili se tedy a vyrazili.


Orofin s Rúmilem hnali koně a rozhlíželi se po krajině.
,,Jsi si jist, že to byl Aríadan?'' Obrátil se Rúmil s Otázkou na bratra.
,,Neřekl jsem, že to byl Aríadan, jen jsem řekl, že mi připomínal Aríadana. Ano musel to být on! Jsem si jist! Měl, takový zvláštní hlas, pamatuji si ho. Je to on, přísahám Valar!''
,,Kéž by to byl on!'' Zasnil se Rúmil.
,,Může to být on, ale nemusí na něm sedět Haldir i když si to přeji!'' Řekl Orophin.
,,Kde by, ale byl ty čtyři roky. Byla by to velká náhoda kdyby se dostal ze zajetí skřetů!'' Potom jeli mlčky.
,,Rúmile támhle!'' Ukázal rukou před sebe. Oba se rozjeli tím směrem.