2.kapitola - Právo na lásku

14. listopadu 2008 v 23:27 | ElíGil (autorka blogu)

,,Co ječíš?'' Zajímal se Orofin a nakoukl bratrovi přes rameno.
,,T...t....tam............je.....'' Vykoktal Rúmil a zíral do skříně.,,No tak mě pusť! Já to chci taky vydět !'' Orofin odstrčil Rúmila a nahlédl do skříně. ,,A co tam mám jako vidět?! Máš tady akorát strašnej nepořádek......'' Ohlédl se přes rameno na svého bratra který seděl na posteli a zíral před sebe a klepal se. ,,No tak, co tam je?'' Rúmil otevřel ústa, ale neřekl nic, jen prostě zíral. ,,Já to vědět nemusím! Si to nech pro sebe, mě to je jedno, když mi to nechceš říct!'' Naštvaně si vzal luk a toulec a vyběhl ze dvěří. Rúmil se okamžitě rozeběhl na chodbu, ale bratr už byl pryč! S hlasitým povzdechem se vrátil do pokoje. ,Co teď? Za chvíli mi začíná hlídka.' Odfoukl si vlasy z čela a začal si chystat věci. Svou halenu vyměnil za novou a čistou, přes ní si přetáhl šedomodrou tuniku. Zapletl si vlasy a chystal se odejít. Jeho pohled sklouznul k pootevřené skříni. ,No co, nevadí když se tam podívám.' Přistoupil ke skříni a pootevřel dveře. Nikdy by ho nenapadlo, že by skříň mohla mít dvojité dno. Vyndal boty, které leželi na dnu skříně. Měli ji dohromady. On, Orofin a taky Haldir. Pomalu odsunul podlahu a opravdu bylo pod ní ještě další dno. ,To může být jedině Haldira! Sice by se mu to asi nelíbylo, ale co Haldir tu není.' Ležela tam kůže. Opatrně ji vzal do ruky a schoval si jí pod tuniku. Potom vrátil věci do původního stavu aby nikdo nic nepoznal a šel na výměnu hlídek.

Pozdravil se z Alatrielem a posadil se na pevnou větev. Z pod tuniky vyndal kožený balíček a začal opatrně rozvazovat provázek, jímž to bylo svázané.

Měsíc osvětlil krajinu i zlatý les. Aríadanovi se děla pěna u huby a pomalu mu docházely síly. Nebyl to hloupý kůň a proto věděl, že si nesmí odpočinout, nesmí zradit svého pána. I když věděl, že tahle cesta ho bude stát život.... Na cvíli se zastavil aby nabral dech. V dálce uviděl řeku, jsou blízko. Plavovlasý elf, ale neměl sílu se dál držet. Už nechtěl bojovat. Ne už ne. Proč by taky měl? Po tom co mu udělali nenáviděl svět, nechtěl vidět další úsvit. Možná měl strach, že se mu to jen zdá. A ráno se probudí a vše začne znova. Nenáviděl je za to co mu udělali a nenáviděl sebe. Nenáviděl svou slabost, že se jim nedokázal postavit. Ne on dělal to co chtěli a ještě prosil aby to mohl dělat. Křeč mu projela levou nohou a zalapal po dechu, kterého měl tak málo..... Aríadan ze sebe vydal vše co měl a s posledních sil cválal k řece. Elf už se nedokázal držet. Než se však stačil pustit, Aríadan se zhroutil k zemi. Sípavě dýchal a jeho hruď se namáhavě zvedala. Elf ležel bez hnutí vedle něj. Naposled se Aríadan podíval na oblohu. Tak ho ještě naposledy viděl -úsvit ve zlatém lese. Nozdrami se otřel o bezvládné tělo svého pána. Z nozder mu vytekla krev. Splnil úkol, donesl ho do Lórienu, zda živého či mrtvého, se ale nikdy nedozvěděl. Poslední smrtelná křeč peojela jeho tělem. Hlasitě zaržál a podíval se na elfa. Ano svou oddanost zaplatil vysokou cenou, ale jeho trápení je konec! Zvedl hlavu a mrtev se zhroutil na zem.

Rúmil rozvazoval poslední uzlík když uslyšel tiché kroky. Rychle balíčrk ukryl do dutiny stromu. Právě včasy neboť se objevil Orofin. ,,Bratře, slyšel jsem ržát koně. Prosím pojď s námi. Spory necháme na večer.'' Řekl Orofin a sklonil smutně hlavu. ,,Ne, ty odpust mě. Jdu samozřejmě s vámi.'' Seskočili na zem a objali se. Dole již čekaly čtyři elfové ;Círadan, Alamras, Herumo a Riel. Skočili na koně a pobídli koně. Hnali se k řece odkud zvuky slyšeli.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni!

KLIK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama