Přání Noci I.

18. ledna 2009 v 15:08 | ElíGil (autorka blogu)

ANOTACE: Je to povídka o Eragonovi a Arye, najdou Ti dva k sobě nakonec cestu? Viděla jsem jen film a knihu jsem nečetla Tak se omlovám za překrucování děje a podobně Tak příjemné počteníčko. Vaše ElíGil





KAPITOLA PRVNÍ

Krvavá obloha vítala nový den. Vítr jemně šeptal a voda v potocích se stříbře leskla, rybky veseli plavali pod hladinou a občas vykoukli zvědavě nad hladinu. Koně se popásali na nachově zelené pastvě, kde také kvetlo nádherné luční kvítí jarních barev. Ve vzduchu poletovali krásní motýli a pracovité včelky, tu a tam jste mohli zaslechnout jemný ptačí zpěv. Rosa jako perlička právě dopadla na čelo dračího jezdce, ten se lehce zachvěl a setřel rosu z čela. Jeho oči se na slunci leskli, očima přehlédl tábor. Strážci právě zapálili hraničku pečlivě poskládanou jako nějaký hlavolam a počali péci ryby které nejspíš vylovili v potoce. Arya ještě spala, vlasy měla rozhozené po měkké travině. Eragonovi připadala velmi nádherná. Jen Safiru nikde neviděl, ale nedělal si starosti věděl že se o sebe dokáže postarat. Vstal a prohrábl si své plavé vlasy, složil pečlivě deky. Poté došel až k vodě kde poklekl a opláchl si obličej, voda byla příjemná a osvěžující. Když došel zase k táboru elfka byla již vzhůru a patrně i po snídani.
,,Dobré ráno Eragone." Pozdravila ho Arya vesele a podala mu do ruky vonící snídani. Usmála se na něj a zlehka se dotkla jeho ruky, ale i ten malý dotek její ruky způsobil že se Eragon rozechvěl po celém těle. ,,Děkuji ti, kdy vyrazíme?" Za tuhle otázku by se nejraději propadl do země, hůř už začít opravdu nemohl, ale co měl dělat copak za to mohl že když byl s ní srdce mu bláznivě tlouklo a nebyl schopen rozumně uvažovat. Cítil jak ho současně polévalo horko a chlad. Nevěděl co se to s ním děje. ,,Nemusíme spěchat, myslím si že Morzan dá teď pokoj, ale je to takové ticho před bouří..." Smutně se usmála. ,,Vyrazíme tedy po snídani." Nechtěl ji děsit, ale měl takový divný pocit což neznamenalo nic dobrého. Arya přikývla a šla připravit věci k odjezdu. Tak ráda by Eragona objala a ve svých nejtajnějších snech doufala že by došlo i k něčemu víc než jen k objímání.... Usmála se při představě že by věděl na co teď myslí. Ale on o ni neměl žádný zájem, jak má vědět že cítí to co ona? A že se jí nevysměje. Eragon za ní ještě chvíli hleděl a potom se rozhodl zavolat Safiru aby se mohli vydat na cestu. Safiro už je čas na další cestu. Žádná odpověď. Safiro. Safiro! No tak Safiro. Ale nedělo se nic bylo jen ticho, vítr šuměl v korunách a na obloze vykukovalo zlatavé slunce. A Eragon se obával nejhoršího. Najednou ho nesnesitelně začalo bolet u srdce. Ta bolest ho srazila na kolena. Potom se propadal kamsi do prázdna a zdáli slyšel hlas volající jeho jméno. ,,Eragone, Eragone, Eragone........"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ajka SB Ajka SB | Web | 19. ledna 2009 v 14:28 | Reagovat

Páni, tos psala fakt sama???Rozený spisovatel:DPOŠLI TOTO VŠEM BLOGŮM, KTERÝ SE TI LÍBÍ =O) UDĚLÁŠ JIM VELKOU RADOST =O) A SCHVÁLNĚ KOLIK LIDÍ TO POŠLE TOBĚ :-) ALE JEN TĚM, KERÝ SE TI LÍBÍ :-)

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#########_________________

________#######################___

________#######################___

________#######################___

________#######################___

_____________##########___________

__________################________

________###################_______

______#########_____#########_____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

_____#########_______#########____

______#########_____#########_____

_______#####################______

__________###############_________

_____________#########____________

_########________________########_

__########______________########__

___########____________########___

____########__________########____

_____########________########_____

______########______########______

_______########____########_______

________########__########________

_________################_________

__________##############__________

___________############___________

____________##########____________

_____________########_____________

______________######______________

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#########___________________

______#########___________________

______#########___________________

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#########___________________

______#########___________________

______#########___________________

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

______#######################_____

2 ElíGil (autorka blogu) ElíGil (autorka blogu) | E-mail | 19. ledna 2009 v 15:49 | Reagovat

Díky jsem ráda že se Ti to líbílo, už jdu posílat =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama